..."Kdyby Bůh chtěl spasení všech, tak by také spaseni všichni byli...."...

Bůh chce, aby byli všichni lidé spaseni. Ovšem spaseni nikoli jako nějaké "věci", ale spaseni jako svobodné bytosti, které se pro Boha samy z vlastní svobodné vůle rozhodly.

Když tedy topícímu zachránce hodí záchranné lano - očekává od něho také náležitou spolupráci - že se lana chopí, že si lano sám uváže kolem těla.

Nejinak je tomu v našem vztahu s Bohem - také Bůh očekává od člověka adekvátní chování a adekvátní vztah - očekává pokání člověka ze hříchů, očekává radikální změnu života - odklon od špatných návyků, odklon od jakéhokoli zla. Jen takový člověk může doufat na Boží spásu z milosti.

Je docela zajímavé na tom kalvinistickém "vyvolení" to, že neznám ani jediného kalvinistu, který by sám sebe považoval ze nevyvoleného (i když statisticky v chápání "vyvolení" ve smyslu kalvinistickém je toto naprosto nemožné).